Jak zbohatnout?

Vůbec největším bohatstvím jsou mezilidské vztahy. Nicméně nyní bude řeč o penězích.

Výchozí obtíž
Peníze jsou nebezpečná věc. Pokud jich má člověk nedostatek nebo přemíru, vzniká tlak na jeho charakter.

Nedostatek peněz = Neštěstí             Přiměřeně peněz = Spokojenost             Přemíra peněz = Neštěstí

Je zodpovědností každého, znát svou míru ohledně peněz. Pokud v nás určité množství peněz začne vzbuzovat nezřízenou chamtivost nebo touhu po moci, měli bychom přestat navyšovat své příjmy. Jak absurdně to zní, že? Je ale tak snadné překlopit se do osobní destrukce skrze přemíru peněz. Znejme proto svou míru.

Původ informací
Většina prezentovaných myšlenek není původní. Uvedené principy pochází převážně od zahraničních autorů. Jimi nashromážděná moudrost je interpretována skrze vlastní praktické poznání.

Co jsou to vlastně peníze?

Chceme-li přiměřeně finančně zbohatnout, abychom nežili každodenně ve stresu a mohli se v životě věnovat důležitějším věcem, než neustálému řešení peněz, musíme si definovat, co to jsou vlastně peníze.
Bude řeč o penězích ve smyslu prostředku směny mezi lidmi.

Pro mne jedna z nejvýstižnějších definic peněz pochází od Paula Pilzera. Myšlenka, co to jsou peníze zní:

Peníze vyjadřují přínos, jaký jsme měli pro druhého člověka.

Dejme si ilustrační příklad.
Řekněme, že se rozhodnu, že budu ostatním lidem užitečný skrze mytí oken.
Přijdu tedy například k panu zelináři a umyji mu výlohu.
Co udělá pan zelinář? Pan zelinář mi při odchodu dá do ruky "stvrzenku", jak veliký přínos jsem pro něj měl.
Já si od něho vezmu tuto "stvrzenku", které říkáme bankovka.
Půjdu do obchodu s oděvy, tentokrát jako zákazník.
Vyberu si tam kalhoty a řeknu: "Chtěl bych tyto kalhoty."
"A zasloužil jste si je?" zeptá se prodavačka.
"Ano, umyl jsem výlohu panu zelináři," odpovím.
"Jak mohu vědět, že si nevymýšlíte?" zeptá se prodavačka.
"Mám tady stvrzenku od majitele obchodu za umytí výlohy."
Paní prodavačka se podívá a řekne: "Výborně. Ale abyste si zasloužil tyto kalhoty, budete muset umýt ještě devět takových výloh."
Já tedy odejdu, umyji dalších devět výloh, vrátím se a podám prodavačce deset "stvrzenek" za umytí celkem deseti výloh.
Paní prodavačka si je vezme a já si odnáším kalhoty. Vyměnil jsem svůj přínos druhým za věc se shodně velkým přínosem pro mne.
Paní prodavačka odpoledne zavře oděvy a odchází k zelináři, jehož výlohu jsem shodou okolností umyl.
Vybere si tam pro sebe ovoce.
Vypěstování vybraného ovoce má pro paní z oděvů shodný přínos, jako pro pana zelináře umytí jeho výlohy. Prodavačka z oděvů tam proto zelináři zanechá jednu "stvrzenku" (bankovku).
Kruh se uzavírá. Mezi lidmi tedy kolují bankovky, na kterých je číselně vyjádřena velikost přínosu, jaký měl její aktuální držitel pro jinou osobu v minulosti.

Princip etického vydělání více peněz

Z výše uvedeného nám vyplývá jasný princip. Pokud chci vlastnit více "stvrzenek o přínosu", neboli hodně bankovek s velkými ciframi, potřebuji udělat to, že budu mít větší přínos pro více lidí.

(Poznámka: Je nicméně pravda, že existují přínosy, které se víceméně penězi neodměňují. Mohu mít ohromný přínos v jistých oblastech a přesto být finančně chudý. Na druhou stranu je možné i jen manipulovat s penězi způsobem, kterým jsou druzí okrádáni. Nejedná se potom o výdělek. Jde o zločin, který možná jen není trestán.)

Jak realizuji svůj přínos? Mám na výběr dvě základní možnosti.

První možnost:
Budu mít ohromný přínos pro jediného člověka, který mi vystaví "stvrzenku" o velké hodnotě.
Jsem například specialista s rozsáhlými znalostmi, které vzaly mnoho let vstřebávání a užívání v praxi. Pokud někdo chce mé znalosti využívat pro sebe, mám pro něho ohromný přínos, neboť mu šetřím roky života osvojování daných dovedností.

Druhá možnost:
Budu mít drobný přínos, pro ohromné množství lidí, kteří mě zasypou "stvrzenkami" o malé hodnotě.
Pokud jsem například zpěvák Justin Bieber a nazpívám písničku. Díky technologii a již zaběhnutým obchodním systémům jsem schopen tu trochu radosti přinést milionům dívek. V součtu mám nepoměrně větší přínos, než u první možnosti. Jistě, můžeme mít různé názory ohledně přínosu hudby. Důležité nicméně je, že ony dívky písničky Justina Biebera za přínos pro sebe pokládají, proto za ně Justinovi dají "stvrzenku" (bankovku).

Toto je cesta nejen k finančnímu zaopatření, ale i k časové volnosti. Neboť abych byl schopen realizovat přínos pro mnoho lidí současně, musím to řešit nějakým systémem. A jakmile využívám systémů a dalších zdrojů, znamená to, že můj přínos ostatním může být vykonáván bez přímé závislosti na mém čase. Takový systém může fungovat i v mé momentální osobní nepřítomnosti.

První možnost - onen velký přínos pro jediného člověka - obsahuje limity, které jsou dané mými omezenými osobními zdroji, jako jsou má výkonnost, zdraví a čas.

Jaké jsou tedy závěry. Abychom měli více peněz, potřebujeme mít třeba i jen malý přínos, ale pro co největší množství lidí. A malý či velký přínos pro skutečně mnoho lidí zařídíme tak, že vytvoříme systém, anebo nalezneme již hotový systém, který bude schopen náš přínos "dodat" mnoha lidem současně. Pokud si vedle peněz přejeme i čas, systém musí být vytvořen způsobem, aby jeho běh nebyl závislý na naší momentální přítomnosti.

Jistě chápu, že ne každý z nás je Justin Bieber, aby mohl využít právě hudby a systému hudebního průmyslu. Ukážeme si ale později, jak mnoho různých možností se neustále objevuje. Některé z nich mohou být vhodné právě pro naše schopnosti. Každý totiž máme jinou sadu znalostí, prostředků a talentů.

Z uvažování ovšem určitě vyřadíme všechny formy finančních hrátek. Vytvářet totiž peníze napřímo z jiných peněz, bez nějaké služby nebo zboží, nemá žádný faktický přínos pro nikoho. Jde jen o přesouvání peněz mezi majiteli. Někdy má toto "hraní" si s penězi za následek znehodnocování hodnoty všech peněz. Ačkoli to může znít lákavě, je to odsouzeníhodné.

Jak vydělat více peněz - převedeno do reality

První možnost: Ohromný přínos pro jediného člověka.

Tuto možnost je možné převést do reality všedních dnů jako příklad pozice zaměstnance, anebo člověka na volné noze. Mám maximální přínos všech svých osobních zdrojů (znalostí, dovedností, zkušeností, času) pro jediného člověka - mého zaměstnavatele (klienta). I tak se ale můj přínos pro zaměstnavatele může lišit od přínosu ostatních lidí, neboť i zde peníze reprezentují velikost mého přínosu. Jak jsme si řekli: Peníze vyjadřují velikost přínosu pro druhé lidi.
Pokud jsem špičkový odborník, může být můj přínos ceněn hodnotou 5.000 Kč/hod.
Naproti tomu, otevírám-li vstupní dveře v hotelu, můj přínos je minimální, neboť každý je schopen si dveře otevřít sám. Peníze tomu tedy budou odpovídat.

Zde se rovněž dostáváme k jádru toho, proč se člověk v pozici zaměstnance nemívá finančně tak dobře, jak by se býval mohl mít. Osobní přínos je v jeho pozici malý, protože je scvrknut do osobní služby jednomu jedinému člověku - zaměstnavateli. Teprve zaměstnavatel organizací pracovní síly vytváří značný přínos pro mnoho dalších lidí.

I kdybychom se proti tomu vzbouřili, zorganizovali revoluci, nebo si zvolili politiky, kteří nám naslibují, že to změní. Žádná z takových akcí bohužel nezvýší náš osobní přínos. Proto se naše finanční situace vždy vrátí tam, kde byla. Pokud bude některý politik používat triky a rétoriku, která bude slibovat více peněz za menší přínos, pak víme, že nám lže. Možná jen myslí na své vlastí blaho skrze získání pozice dobře placeného úředníka. Anebo může být jen nevzdělaným idealistou. Každopádně je otázka, zda by měl v takovém případě spravovat naše veřejné peníze? Nikdy se nestane, že konečně přijde pan Mocný, mávne kouzelným proutkem a nám za malý přínos poteče plným proudem osobní blahobyt.

Tato první možnost přínosu si tedy žádá co nejhlubší znalosti nějakého oboru. I tak bude vždy platit pravidlo, že čím více peněz, tím méně volného času, neboť užívám jen své vlastní osobní zdroje - sebe.

Klíčová slabina této možnosti rovněž vychází z definice peněz. Peníze vyjadřují velikost přínosu, který mám pro ostatní lidi. Pokud ztratím schopnost být fyzicky přínosný pro ostatní, můj přísun peněz ustane. Pokud ležím v posteli, nejsem v tu chvíli nikomu nijak přínosný. Vyžaduje to, mít pro takový případ kolem sebe lidi, kteří se o mne z dobré vůle postarají, kdykoli nejsem nikomu přínosný. Proto i ona první věta této kapitoly: Vůbec největším bohatstvím jsou mezilidské vztahy.
Pokud nemám nikoho, kdo by se o mě v nouzi postaral, poslední záchrannou sítí je role státu. Ten se v duchu solidarity postará o to, že nezemřu v lese. Nicméně ono "zajištění přežití" od státu v sobě již neobsahuje jakýkoli dobrý standard, na který byl člověk zvyklý, dokud mohl být fyzicky přínosný ostatním. Je to skutečně jen zajištění přežití. Zda-li a jak dobře se stát postará, je dáno tím, jak velikou díru na dně státní pokladny má.

Proto je zodpovědností každého si během svého života dopředu takovou situaci vyřešit. Aby až nebude schopen být ostatním přínosný, měl o sebe postaráno. (Mezi námi. Díky devalvaci měny, úrokovým sazbám a monetárnímu systému vůbec, toto nelze efektivně vyřešit skrze šetření extra dvou tisíc měsíčně na jakýkoli sociálně-penzijně-investičně-pojistný-fond. Nicméně nyní zde nepůjdeme do podrobností.)

Druhá možnost: Menší přínos, ale pro velké množství lidí současně.

Nejvýznamnější výhodou druhé možnosti je, že mám-li systém, který je schopen vykonávat můj přínos pro velké množství lidí, a to již bez nutnosti mé přítomnosti, potom nezáleží na tom, jak jsem na tom aktuálně se svými fyzickými schopnostmi. Mám-li několik takových nezávislých zdrojů příjmu současně, nejsem ani odkázán na funkčnost nebo selhání jednoho z nich. Roste tak má "jistota" finančního zabezpečení.

Shrnutí

Ten, kdo vytváří hodnoty, které je schopen přinášet mnoha lidem současně, takový člověk za to obdrží mnoho peněz pro sebe. Neboť peníze vyjadřují osobní přínos ostatním lidem. Čím více lidem je prospěšný, tím více "stvrzenek o přínosu" (peněz) plyne jeho směrem - tím je bohatší. Vidíme, že kdo je bohatý, není nezbytně zloděj. Ale člověk, který je značně prospěšný pro své okolí.

Samozřejmě člověk může být bohatý i proto, protože je zloděj. Ať už přímo krade, nechává se podplácet, nebo podvádí druhé. To je ovšem cesta k naprosté osobní destrukci. I málo peněz, o kterých člověk ví, že je získal nepoctivě, v čase dokonale zlikviduje osobní štěstí. Pokud člověk ví, že v minulosti získal něco nepoctivě, doporučuje se daný ekvivalent darovat na něco chválihodného. Zkrátka se takových peněz zbavit, bez získání osobního prospěchu.

Nechceme přeci jen peníze, chceme celé balení. Pocit osobního štěstí, hrdosti, duševní i fyzické zdraví, hodnotné vztahy s druhými a něco dobrého po sobě zanechat.

Tím to nekončí
Již jsme zmínili jistou temnou stranu týkající se peněz. Peníze totiž bohužel neslouží pouze jako prostředek směny mezi lidmi. Peníze mají svou druhou tvář, která je velmi zvláštní. Je tu jeden zásadní problém, který do otázky peněz vnáší něco, o čem mnoho lidí nemá tušení...

(Zvažte odběr věstníku bohatého na dobré informace.)

Luboš Pavel